Wednesday, June 3, 2015

Milka on her way to USA

Vítám vás zpět u nového článku a jen jsem vám hned v úvodu chtěla říct, jak moc si vážím vašich pravidelných návštěv z celého světa <3

Po třech týdnech praxe nám začala škola a já teď doháním vše, na co jsem předtím kašlala. Ať už testy, úkoly, docházku...

Na naší aupair skupině jsem našla odkaz na blog On My Way To USA. Patří slečně Veronice, pro nás čtenáře známé, jako Houdička, která se v říjnu vydala do USA ne jinak, než jako au pair.
Jak už je to u mě zvykem, přečetla jsem si pár článků a pak ho na nějakou dobu klasicky odložila do škatulky 'read later'Houdička v době mé "nečinnosti" blog přestěhovala na vlastní webovky Travel With Love a taky si založila stránku na FB. Momentálně si zpětně dočítám její starší články, které míchám s těmi novými a stále mám co číst (no... tím, že jsou teď články každý den, budu mít co číst ještě snad příští rok v USA haha). Dělám to tak vlastně asi se vším. Čtu knížku, sleduju seriál... A pak si nechám pár dílů ujít, abych nemusela čekat na další. Efekt? Asi žádný, ale já nemám ten skličující pocit, co mívají běžní fanoušci, kteří se týden, měsíc, nebo i rok klepou na nový díl. Haha a nebo jsem prostě občas líné prase.
Ale to už zase odbočuju...


Milka on her way? Co se tu děje?

Jedná se o to, že Houdička z Texasu posílá pohledy všem čtenářům, kteří ji o to poprosí. Jak už ví snad každý člověk na této planetě: Já Daniela Kutzendörferová se nemůžu dočkat dne, kdy sednu do letala a uvidím tu opravdovou Ameriku na vlastní oči. Amen. A tak si krátím dlouhé chvíle a snažím si to co nejvíce přiblížit. Což nemůže znamenat nic jiného, než to, že jsem ji jako spousta ostatních o jeden takový pohled poprosila.
Necítila bych se dobře, kdybych někoho o něco požádala a nijak mu to potom neoplatila.
Poprosila jsem tedy Verunku i o její adresu a nechala jsem se inspirovat článkem #chybími, ve kterém píše, co jí právě v USA nejvíc chybí. Zvážila jsem dvě Milky a hned jsem běžela na poštu pro obálku a informace o cenách balíčků do zahraničí.
Druhý den jsem si nadepsala obálku, šoupla do ní čokolády a pak už mi chyběl jenom dopis.
Na poštu se mnou šla i ségra, která byla hroooozně důležitá, že posíláme balíček do Ameriky haha. Chtěla, abych jí přečetla dopis a adresu a furt se ptá, jestli už nám přišel ten pohled. Zlatíčko moje.


Pokud všechno dobře dopadne, měl by být balíček okolo 5.6. v Texasu. Jupí! Proč zrovna 5.6.? Protože to je datum, kdy se Veru narodila a ačkoliv jsem to předem neplánovala, bylo by super, kdyby to takhle vyšlo. Strašně ráda dělám lidem radost.
Vlastně většinou jen tak.
Víte co? Nemá totiž cenu očekávat, že pro vás někdo něco udělá z vlastní dobré vůle (výjimky se samozřejmě najdou), ale ono se vám to jednou vrátí. Možná ve větší míře, možná taky ne. Ať tak, či onak, vždycky ze sebe budete mít krásný pocit. A to je podle mě k nezaplacení.

P.S.: Pokud je tu někdo, kdo by měl zájem o pohled z naší krásné Prahy, stačí napsat adresu na deekutzi@gmail.com

UPDATE 7:00am:


Sice jsem zaspala, ale musím vám to sem hned napsat. Balíček už je v USA! Asi 10 minut po tom, co jsem si šla lehnout mi přišla zpráva, že dorazil. Mám obrovskou radost <3.

Tyto drobnosti z nás obyčejných dělají výjimečné.


No comments:

Post a Comment